Neležím, tábořím 2023

Letos jsme měli pár změn  - navštívili jsem nové místo – Březí u Čachrova  a obměnil se nejen tým vedoucích (Radka F., Martin B., Terka Š, a Honza K.) ale i tým kuchařský (Vláďa G, Alenka P. a Rony – kterým moooooc děkujeme za skvělou péči v oblasti stravování a za lidský přístup při našich stravovacích nešvarech :).

Celý tábor byla jedna velká společná cesta……Když si prohlížím fotky, musím uznat, že vše nám klaplo na výbornou – od počasí až po aktivity a neplánované zážitky. Táborníci zažili mnoho výletů (cestou necestou,  přes kopřivy i  ovčí stádo do Muzea drezín v Čachrově – kde jsme se dověděli nejen o drezínách, ale i něco málo o prožívání války v této oblasti, podél Ostružné (nejen podél ale i v ní J) na prohlídku zámku Nemilkov kde nás majitelka paní Kaplánková zasvětila do tajuplné a bohaté historie tohoto zámku, přes louky, lesy a šumavské chaloupky až do Častonické farmy – kde jsme si vyzkoušeli co obnáší být farmář a odměnou nám byl nejen dobrý pocit z vykonané práce, ale také pozorování prvních hodin nově narozeného telátka).

Abychom jen nepoznávali přírodní krásy, v programu byly zahrnuty i kreativní aktivity (výroba triček + jejich nápis – JUPÍ letos i po vyprání trička vypadají jak jsme si je vyrobili J , fimo lžičky a lapače snů).

Nechyběla ani tradiční olympiáda – kde táborníci prokázali zručnost,trpělivost,hravost, logické myšlení, kreativitu, soutěživost a každý se nakonec stal vítězem sám nad sebou.

Novinkou letošního tábora byla celoodpolední aktivita zaměřená na  - Jules Verna – seznamovali jsem se s jeho literární tvorbou a dokonce jsem budovali francouzské a ocelové město.

Díky šikovnosti a zručnosti jsme naštípali a nařezali tolik dřeva, že jsme mohli mít letos několik táboráků, při kterých se zpívalo a hrálo na kytary. Nechybělo přespání polovenku – proč polovenku? Jelikož pršelo, tak nám poskytla noční azyl terasa našeho týdenního příbytku.

Jedno odpoledne bylo zaměřené na střelecké dovednosti (foukačka, nerv pistole, kuličkovka a vzduchovka) – dokonce pomocí foukačky vznikl společný obraz – který bude k zahlédnutí na středisku.

„Volné“ chvilky jsem si zpříjemňovali pink-ponkem, fotbalem, stolními hrami, povídáním a prostým bytím spolu.

Nechyběli večerní ohlédnutí po proběhlém dni, sebereflexe a předávání zpětných vazeb mezi sebou tzv.Žolíků . Závěrečný rituál u místní kapličky byl připomínka toho, že život je jedna velká cesta a ať už je jakákoliv, že na ní nikdo nemusí jít sám... a závěrečná reflexe tábora?…..závěrečná reflexe dojala nejednoho z nás – „I nebe je dojaté“ – podotkla jedna z tábornic, když nám těsně po závěrečné reflexi začalo pršet. Za mě, a věřím že i za ostatní, to byl smysluplně naplněný, společně strávený čas - Díky moc všem.

„Největší dar, který můžeš někomu dát, je tvůj čas. Pokud totiž někomu daruješ svůj čas, daruješ mu kousek svého života, který už nikdy nevrátíš.“

fotografie z tábora: