Neležím, tábořím

K létu patří prázdniny a k prázdninám tábory. Jedním z prvním letošních letních táborů byl i tradiční Neležím,tábořím pro děti ze sociálně aktivizaci služby pro rodiny s dětmi.

Deset táborníku se vydalo na sedmidenní pobyt do Březí u Čachrova, doprovázeni 3+2 vedoucími (letos se tým vedoucích sjížděl na tábor postupně). A co že všechno zažili? Celodenní výlet po okolí s návštěvou tajuplného statku Pohádka (táborníci 20 km ušly jako nic) návštěvu zámku Mokrosuky (kde se na chvíli mohli stát rytíři a šermíři) a nakonec jsme našli i tvrz Kokašice.

Nechybělo vyrábění táborových triček, společných obrazů ať už pomocí provázků nebo sprejů (k vidění na středisku). V tradiční olympiádě každý z táborníků překvapil nejednoho vedoucího svým výkonem (ať už šlo o běh, zručnost či aktivity na paměť). Zažili jsme mnoho her - strategických, pohybových, akčních, střeštěných, týmových nebo těch stolních – a samozřejmě nesměl chybět foootbaaaal! Díky vedoucímu Honzovi, jsme měli několik minikurzů šermu. A stejně jako minulý rok jsme jednu noc přespávali venku.

Večery jsme si zpříjemňovali táboráky (na které si táborníci pod dozorem sami připravovali dřevo), hrou na kytary a zpěvem, divadlem, vařením kotlíkového guláše a pohodou vyplývající z toho, že jsem spolu. Neodmyslitelnou částí večera je vždy ohlédnutí za celým dnem, kde se táborníci zamysleli nejen nad tím co zažili, ale také nad tím jaké schopnosti nebo vlastnosti v uplynulý den využili, co se jim povedlo, či co by za den mohli zvládnout jinak.....

Nesmím opomenout výtečnou kuchařku, která ví, že dobré jídlo = dobrá nálada (langoše, švestkové knedlíky a krupičková kaše zvítězily na plné čáře) a moc děkujeme kolegům ze střediska, kteří nám věnovali svůj čas a přijeli se na nás podívat (i s aktivitou).

Cíl tábora Neležím, tábořím je sice, jak by se mohlo zdát, jednoduchý, ale vlastně dost obtížný - být spolu - v mých očích (a dovolím si tvrdit, že nejen v mých) jsme cíl společně naplnili nad 100% :)

„Nejlepší a nejkrásnější věci na světě nelze vidět, ani se jich dotknout – je třeba je cítit srdcem.“ (H.K.)