Neležím, tábořím
Neležím, (ne)tábořím, vařím - tak by nejspíše po letošním roku zněl název našeho tradičního tábora pro děti ze sociálně aktivizační služby. Sedm statečných (nebo snad sedm trpaslíků? :) v čele s pětičlenným týmem, strávil společně týden v Březí u Čachrova. Ačkoliv nám počasí moc nepřálo, odvezli jsme si spousty nezapomenutelných a sebezkušenostních zážitků. Mimo tradiční táborové olympiády, celodenního výletu po šumavských hvozdech, kulturního programu (hrad Velhartice), kreativních činností (pletení košíků, foukané obrázky) a jiných sportovních či deskových her, stál před námi letos nelehký úkol – zajistit si sami stravování. Výzvu jsme zvládli na výbornou a náš společný čas jsme tak obohatili o krájení, strouhání, pečení, smažení, míchání, mazání, dochucování a o vše ostatní, co k vaření patří. Naučili jsem se vázat uzle, hrát Felbr, poznali lakros, kroket a dokonce na nás letos čekal i nefalšovaný hospodský kvíz.
„Naši“ táborníci prokázali, že pokud nám jde o to, abychom se měli společně dobře – dokážeme táhnout za jeden provaz, ať děláme cokoliv (třeba i kotlíkový guláš na ohni).
Mnozí táborníci (z řad dětí i vedoucích) byli na táboře poprvé, vše zvládli na výbornou a mě těší, že jsme zaseli semínka toho, že „takový pobytový tábor je vlastně super zážitek“.
Každovečerní reflexe uplynulého dne jen potvrzovaly, že obyčejné a vědomé "být spolu“ je to nejcennější, co jeden druhému můžeme dát.
Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné
A.d.S.E.