Televizní Cyklotábor 2010 na faře ve Starém Sedlišti

Přípravy probíhaly zhruba od března v plném proudu. Největším oříškem bylo najít takové místo, kde nebyl terén úplná placka, ale také žádné krpály a divoké sjezdy. Navštívili jsme opravdu hodně míst, ale při příjezdu do Starého Sedliště nám bylo jasné, že „tohle prostě musí vyjít“… Troufám si říct, že nejen organizační tým okouzlila krajina plná rybníků a mírně zvlněných polí a lesů na úpatí Českého lesa.

Na tábor nás vyrazilo celkem čtrnáct, což není žádná maxi parta, ale při cyklistice je to pěkně dlouhý had! Vedoucí tábora jsem byla já, Lenka, ale bez vytrvalé a velmi obětavé práce Petra Stulíka, Radka Jehličky a Evči Benešové by se tábor nemohl uskutečnit. Posledním dospělákem byla Jíťa, která nás neustále vykrmovala nějakými dobrůtkami. Jen se zamyslete, kdo má na táboře 2x týdně bublaninu, pečený perník, palačinky, langoše, … Naštěstí s námi těch 11 skvělých dní strávily i děti, které nás neustále někam hnaly na kole a přebytečné kalorie byly fuč. Organizační tým brzy pochopil, že jen „nemachrují“, ale že toto zběsilé tempo je jen těžko opustí. Alespoň každý večer všichni usnuly při čtení Dětí z Bullerbinu a na faře se rozléhalo ticho. Co by za to jiní táboroví vedoucí dali….

Zatím to možná vypadá, že jsme jen pořád někam uháněli na kole v závěsu za našimi rychlými robátky. Nebylo to ale tak. Během celého tábora se tři týmy (Poříčáci, Tryskáči na ovladači a Grandi) snažili ovládnout co nejvíce knoflíků na dálkovém ovladači ve hře Klick. Každý den jsme se ocitli ve vysílání některé z televizních stanic a čekal nás nelehký úkol. Při sledování francouzského kanálu jsme se objevili v Pevnosti Boyard, kde soutěžící bojovali o haldu zlaťáků, při sledování pořadu na České televizi nás navštívil Míra Odměřený z Ústavu pro výzkum měrných veličin a spolu s kolegyní testovali, jak dnešní mládež zvládá odhadnout vzdálenost, čas, váhu, atd. Nechyběl ani pořad o stavitelství, ve kterém děti stavěli co největší věž za pomoci špaget a marchmellow.

Jednoho dne nastala porucha vysílání, což vedoucím přišlo bezvadné – děti celé odpoledne vyráběly rekvizity, byly hodné a my jsme se mohli věnovat jiným povinnostem a možná trochu i odpočívat. Dle jasných instrukcí děti vysílaly pořad Televizní noviny, Sportovní noviny a Počasí. Nikdo nemohl tušit, že v 19:20 začne totálně (když píšu totálně, myslím tím totálně…) pršet. Ale přece bychom dětem nezkazili vysílání. Navlíkli jsme na sebe vše nepromokavé, zakryli se deštníky a závistivě jsme sledovali herce na krytém podiu. V posledních letech jsme asi nikdo nezažil tak nekonečně dlouhých 25 minut:-))) Při závěrečné hře, kdy skupiny s jedním „dospělákem“, kterého opět málem svým tempem uhnaly, se pořadí velmi zamíchalo a nakonec zvítězila partička Poříčáci (Mája a Dan ze Spáleného Poříčí).

Mimo celotáborovou hru Klick nás na táboře čekalo spousta dalších soutěží. Ihned po probuzení rozcvičky s Evčou, poté plnění spousty táborových zkoušek, včetně Běhu ke stromu, který letos slavil velké úspěchy. Během dne nás také čekal testík ohledně včerejšího čtení z Dětí z Bullerbinu. Někteří obzvlášť velcí spáči to většinou ale všechno zaspali a nebyli v hledání odpovědí moc úspěšní. Co ale většině z dětí velmi šlo, bylo sledování Večerníčků s Ovečkou Shaun a následné odpovídání na Radkovy záludné otázky. Musím přiznat, že nás dospělé to občas trochu vytočilo. Jak si máme všimnout, že pes má modrobílou puntíkatou kost a na knize má zamilovaný psí páreček?

Suma sumárum

Měli jsme se výýýýýýýýýýborně, krásné počasí, utvořila se nám skvělá parta, nikdo nestonal, nikdo nepíchl duši, nikdo se na kole nevyválel. Co víc si přát…

Zkrátka skvělých 11 dní, 200 km v sedle kola, 160 km v sedadle autobusu, x uplavaných kilometrů, neskutečné množství snězeného jídla, …

Příští rok repete?

                                                                                       Lenka Hauerová

Mrkněte na pár fotek ve fotogalerii.

• Tisk článku
• Diskuse k článku (žádný příspěvek)
• Poslat odkaz