Tábor K2 se uskutečnil v Teplicích

V pondělí jsme poznali první z mnoha far, a to v Teplicích – Modlanech. Byl pro nás připraven bojový úkol - vyklidit starou místnost plnou možných i nemožných věcí, zbořit starou garáž a připravit paní archivářce práci vyklízením starých papírů. Celá akce trvala necelé dvě hodiny. Navíc jsme stačili zjistit při zachraňovací akci naší dobrovolnice Marušky z Teplic, že obsah autolékárničky i naší lékárničky není naprosto dokonalý, ježto jsme nemohli najít desinfekci a museli jsme o ni požádat cizího pána. Ten nám také poskytl malé manikůrní nůžky, neb těmi, co jsou v autě, se odloupnutá kůže odstranit nedá. Odpoledne jsme byli zavezeni do malebné vesničky Světec, která nám připravila práci i na naše zbývající pracovní dny a to snášení varhanních píšťal z kůru, a jejich ošmirglovaní a natření proti parazitům. V podvečer jsme otevřeli další dny mší svatou, která však utekla rychleji, než bys řekl Popokatepetl, aneb jak prožít mši za 20 minut :-)).

Úterní dopoledne se rozdělilo na pánskou a dámskou část, kdy pánové stěhovali věci na faře v Teplicích a dámy (i když s řidičem a tahačem Toníkem:-) se vydaly nandat na píšťaly druhý nátěr. Po práci následoval zasloužený odpočinek na zlatavě svítícím slunci. Odpoledne jsme pomáhali vyklízet půdu a zažili jsme při tom nemalé radosti

Třetí den na táboře je vždycky nějaká krize a na nás se podepsala tím, že jsme poznali kostelík v Kostomlatech pod Milešovkou (ano, nejvyšší horou Českého středohoří), kdy jsme naklusali na starou stodolu, kterou jsme postupně odlehčili o kazatelnu a kusy oltáře z krásného dřeva, nicméně to byly kousky vcelku povedené a neskutečně těžké. Mákli jsme si, ale stálo to za to, neb jsme i při nejtěžších chvílích dokázali najít důvod, čemu se zasmát, jak se pobavit či pozvednout pracovní morálku a to nejen nálezem mumie (dle archeologických průzkumů provedených námi) kočky. Nemálo v tom pomáhal občasný doping nanukem a nepřetržitý pitný režim se stálým úsměvem na tváři a dobrou náladou.

Nutný však byl i odpočinek, na který došlo ve čtvrtek. A proč nevyužít znalosti Benno Beneše o Drážďanech, že? Prošli jsme tři krásné kostely, bylo do nás nahuštěno spoustu zajímavých, skoro až vyčerpávajících informací a v odpoledních hodinách, kdy naše víčka šla silně k zemi, jsme otočili auto a s ospalou posádkou jsme se vydali na cestu zpět do Teplic.

Páteční den byl vyloženě leháro, pohodová snídaně, žádné fofry, výroba triček a k večeru mše na poděkování a po ní jsme se rochnili (chro, chro,chro :) v místním Aquacentru. Skoro jsme chrochtali blahem, kdyby ta voda nebyla tak studená. Jako tečka dne pak bylo povídání s fotografiemi o Osvětimi, kdy jsme se mohli zamyslet nad tím, jak dobře si vlastně žijeme a kolik svobody zde, v naší zemi máme.

Proč i poslední den zahálet s prací, když můžeme pomoct tomu, kdo to potřebuje? Pánské osazenstvo naposledy obléklo pracovní úbor a vydalo se pomoct s přestěhováním jedné rodiny. Pak už se jen dobalit, natahat věci do auta, rozloučit se s komunitou a výborným obědem na půli cesty zakončit naši prázdninovou akci.

                                                                            Za pracovní „gulag“  Johanka Beránková 

Fotky od teplického salesiána Standy Jonáška jsou ke zhlédnutí zde.

Fotky z dílny Johanky a Honzy Beránkových jsou k dispozici zde.

Návštěva Drážďan pohledem Karolíny Váňové.

• Tisk článku
• Diskuse k článku (žádný příspěvek)
• Poslat odkaz