O ctnostech

Bylo by zajímavé udělat průzkum obrazů, které se nám vynoří před očima, když se objeví slova jako ctnost či ctnostný.  Musím přiznat, že moje fantazie mi přičaruje před můj vnitřní zrak osobu spíše mdlou, opatrnou, se sepnutýma rukama, kterou podobně jako sochu svatého, ráno někam postavíš a pravděpodobně večer najdeš .

Pozor však  na první dojem!  Ne každý  bere ctnosti z tohoto konce.  Svatý Pavel, soudě alespoň podle toho, co píše v dopise Filipanům má zcela jiné představy: „Radujte se v Pánu vždycky, opakuji, radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známa všem lidem. Pán je blízko“ a pak kousek dále: „Konečně, bratři, usilujte o vše, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.“ (Flp 4,2nn)

V tomto Pavlově  textu se chápe ctnostný člověk jak člověk  ušlechtilý.   A Ejhle, obraz se poněkud mění. Ušlechtilost se mi spojuje s ryzostí, poctivostí, vnitřní opravdovostí, dobrotou či  schopností navazovat krásné vztahy. Být dobrý křesťan (rozuměj ctnostný) znamená být ušlechtilý. Katechismus katolické církve to doplňuje definicí, že ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dispozicí rozumíme jak schopnost, tak ochotu, připravenost i jistý praktický cvik v konání dobra. I katechismus zdůrazňuje, že ctnost vypovídá více o tom ,jaký člověk je, než jen o tom, co koná.                

Ušlechtilost v sobě skrývá ještě jeden důležitý význam. Býti ušlechtilý znamená býti zušlechtěn, proměněn, obdarován.  Není to tedy záležitosti především a pouze pevné vůle, každodenního tréninku, polévání se studenou vodou (i když k tomu patří také). Ctnost se někdy zrodí z vděčnosti, poznání, že jsem milován, obdarován, zakotven. Podobně jako když pěstujeme mrkev, brambořík nebo růže, je v tom hodně práce. Ale neznamená to, že ten, kdo vynaloží největší námahu, má největší brambory.  Však to známe.

Celé křesťanství  je na tom postaveno, že člověk  je obdarován a opečováván Bohem.  Člověk se sám za vlasy z bahna nevytáhne (ani když nějaké má).  Potřebuje zachránce, který Bohu díky přichází. Ctnosti jsou ze stejného těsta. Proto ty nejdůležitější tvoří trojice víra, naděje a láska -  zdroje naší ušlechtilosti, které si nemůžeme sami vyrobit, ty můžeme dostat jako dárek.  Že víra je dar, o tom většina křesťanů ví.  Dokonce  i u naděje nám celkem dochází, že důvod pro naše  přesvědčení, že život nakonec dobře dopadne, není  naivita obřích rozměrů, ale  tkví v naší víře v Ježíšovo zmrtvýchvstání. Díky němu nakonec  řekne on poslední slovo a doufáme, že bude milosrdné. S láskou bývá největší potíž. O tu se často snažíme ze všech sil sami a podle toho to také dopadá. Přitom vtip  je v tom o lásku prosit.  Ona  je deštěm, který způsobí, že se z hořčičného zrna mikroskopických rozměrů vyklube strom, který je domovem pro hejna ptáků a poskytuje stín poutníkům.  Jenom z této perspektivy  lze číst 13. kapitolu  první Pavlova listu korintským – Velepíseň lásky a nepropadnout depresím. Tento text  není zákoník, ale zpráva o tom, jaká je Boží láska k člověku a pak také obraz  onoho vzrostlého hořčičného zrna.  Zároveň nám tento text poskytuje další možný katalog ctností nebo chcete-li  projevů ušlechtilého a zušlechtěného křesťana.

Nechci zatajit fakt, že o tuto darovanou ušlechtilost je potřeba pečovat, rozvíjet ji a pěstovat. To je však ještě jiná kapitola a o tom zase příště. Cílem tohoto článku bylo navnadit čtenáře k zájmu o křesťanskou ušlechtilost a ctnosti.  Pokud vás něco zajímá, máte připomínku nebo dotaz, neváhejte a .

• Tisk článku
• Poslat odkaz